Jak se žilo židovským dětem v terezínském ghettu? To chce především nejmladší generaci žáků a studentů přiblížit unikátní Zvuková cesta Petra Ginze v Terezíně, která vznikla na Univerzitě Palackého. Audiowalk pomocí imerzivního zvukového zážitku přenese návštěvníky Terezína do období holokaustu díky propojení autentických lokalit a dětského vyprávění. Projekt tak může pomoci při vzdělávání generace, které jsou již hrůzy 2. světové války časově vzdálené.
Zvukovou cestu Petra Ginze v Terezíně vytvořili pod vedením Andrey Hanáčkové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého žáci a studenti ve věku 13–19 let v rámci etablovaného vzdělávacího kroužku Sluchátko, zaměřeného na audiotvorbu a divadlo.
Tzv. audiowalk je založen na dramatizovaném vyprávění o období 2. světové války a holokaustu prostřednictvím osobního příběhu čtrnáctiletého chlapce Petra Ginze, který v letech 1942–44 prošel terezínským ghettem pro Židy.
Princ se žlutou hvězdou
„S oporou o knihu Františka Tichého Princ se žlutou hvězdou popisující Ginzův osud a podle dětských časopisů z Terezína rekonstruujeme osudy židovských dětí pomocí zvukové cesty, která je přístupná školním výpravám i široké veřejnosti prostřednictvím mobilní aplikace platformy TourStories. Hlavní důraz jsme položili na propojení autentických lokalit v Terezíně s dětským vyprávěním. Děti ze Sluchátka celý rok psaly scénář, jezdily do Terezína, vybíraly ze života a díla Petra Ginze nejzajímavější okamžiky a seznamovaly se s tím, co se po dětech z ghetta zachovalo. Následně jsme sestavili trasu po Terezíně a nahráli situace, ve kterých vytváříme svět dětí v ghettu,“ popisuje vznik zvukové cesty Andrea Hanáčková z katedry divadelních a filmových studií Filozofické fakulty UP, pod jejímž odborným vedením celý audiowalk vznikal.
Mladí tvůrci zvukové cesty se shodují, že o holokaustu mají základní informace ze školy, zásadní je však pro ně autentický prožitek přímo na místě terezínského ghetta.
Posluchači tak při zhruba hodinové procházce Terezínem zjistí, jak a proč děti odjížděly transportem do Terezína, jak se organizoval život v dětských domovech, jak si děti tajně vydávaly časopisy, učily se či jak hrály fotbal. Projekt cílí na autentické vylíčení dětských úzkostí, strachu či hladu, ale také normálních vztahů, chvilkových nadšení a silných kamarádství.
„Dvanáct zastavení je koncipováno jako procházka po Terezíně, konkrétní situace mají vazbu na danou lokaci, ve které se příběh odehrává. Celou procházkou provází dětské postavy, které Terezínem prošly, v čele s Petrem Ginzem a jeho sestrou. Imerzivní, vtahující zvuk audiowalku plný dětských hlasů doplňují fotografie, mapky a další materiály v aplikaci TourStories. Zvukovou cestu lze poslouchat přímo v Terezíně, ale lze ji využít i při výuce dějepisu a historie přímo v hodinách,“ doplňuje Andrea Hanáčková.
Autentický prožitek místa
Žáci a studenti z kroužku Sluchátko vybírali situace osvětlující život židovských dětí v ghettu tak, aby pomocí nových technologií přiblížili svým vrstevníkům toto smutné historické období prostřednictvím běžných denních situací a hlavně hlasů vrstevníků. „Míříme více na emoce a zážitek než na fakta a informace,“ říká osmnáctiletý gymnazista Šimon Čáp, který se podílel na dramaturgii situací či vývoji scénáře a hraje postavu přeživšího chlapce Kurta Kotouče. „Moc mě bavilo psaní scénářů z chlapecké ubikace – heimu. Tímto jsem se dozvěděl víc o každodenních činnostech, povinnostech a obecně o životě v ghettu,“ dodává Mikuláš Jabůrek, který v audiowalku namluvil postavu přeživšího Jiřího Bradyho. Mladí tvůrci zvukové cesty se shodují, že o holokaustu mají základní informace ze školy, zásadní je však pro ně autentický prožitek přímo na místě terezínského ghetta.
Jedinečná atmosféra tereziánské pevnosti zásadně umocňuje zážitek ze zvukové cesty a nechává ožít atmosféru stísněného prostoru ghetta. „Z desetitisíce dětí, které prošly Terezínem, jich osm a půl tisíc válku nepřežilo. Taková čísla jsou však těžko uchopitelná. Ale partu kluků nebo holek, kteří zažívají denní radosti a trápení ve specifických podmínkách, si žáci a studenti lépe představí. Slibujeme si od našeho audiowalku, že posluchači spoluprožijí v jedné hodině to, co děti v terezínském ghettu pro Židy zažívaly dva roky,“ uzavírá Andrea Hanáčková.
Unikátní zvuková cesta
Cílovou skupinou zvukové cesty jsou žáci základních a středních škol, rodiny s dětmi, ale i běžní turisté. Taková zvuková cesta nemá u nás ani v evropském kontextu obdoby. Projekt tak přináší zcela nový formát, který využívá dětské interprety, autentické příběhy a silně emotivní zvukový design Jana Čtvrtníka.
Více informací o tomto unikátním projektu najdete zde.
Audiowalk bude spuštěn při příležitosti Mezinárodního dne holokaustu, který připadá na 27. ledna, a také k výročí narození Petra Ginze 1. února 1928. Ten v Terezíně vedl časopis Vedem, organizoval přednášky, psal si deník, kreslil. Zajímavý je také novodobý osud jeho díla, protože jeho kresba Měsíční krajina vyletěla s izraelským astronautem na palubě raketoplánu Columbia v roce 2003 až do vesmíru. Silné svědectví o jeho životě vydala v Čechách i v zahraničí jeho sestra Eva, která již pod jménem Chava Pressburgerová o svém bratrovi celý život vyprávěla a publikovala. Osobní vzpomínky dodali i někteří přeživší kamarádi, například veřejnosti známý Jiří Brady, který je i jednou z postav audiowalku.
Partnery projektu jsou Památník Terezín a Český rozhlas, finančně se na něm dále podílely Ústecký a Olomoucký kraj.