Mezi upomínkovými předměty zhotovenými k 450. výročí vzniku olomoucké univerzity v roce 2023 byl i Šátek UP – dopis Palackého, o rozměrech 180 x 70 cm, bílé barvy, materiál 100% len, výrobek firmy Linai v Metylovicích v okrese Frýdek-Místek podle návrhu grafičky Michaely Cyprové.
Tuto limitovanou edici Šátku UP s potiskem osobního dopisu Františka Palackého dceři Marince (Márince) prodával UPoint, informační centrum a obchod. Shodně je pojednán Kapesníček UP – dopis Palackého, s rozměry 25 x 25 cm, bílé barvy, materiál 100% polyester, který je stále v nabídce UPointu za 235 Kč. O tomto produktu informují webové stránky zaměřené na přípravu 150. výročí úmrtí Františka Palackého (14. 6. 1798 – 26. 5. 1876), takto: „Renesance zájmu o kaligrafii a krasopsaní přinesla nápad přenést dopis Palackého dceři z roku 1853 [sic! spr. z 24. ledna 1851, a nikoli in extenso] s jeho originálním rukopisem na užitný předmět vysoké kvality. Palacký napsal svým pověstně úhledným rukopisem za svůj život miliony stránek. Šátek kolem krku nosil, jak velela móda 19. století i jeho snaha zakrýt široký krk. Dopis dává nahlédnout do soukromí jeho vážené rodiny, dojímá svou otcovskou starostlivostí a láskou.“
Ponechme stranou Palackého široký krk (František Palacký byl postižen strumou – zduřením štítné žlázy, lidově nazývaným vole), a soustřeďme se na okolnosti vzniku dotyčného dopisu, zčásti citovaného vnučkou Františka Palackého Marií Červinkovou-Riegrovou (1854–1895), dcerou Františka Ladislava Riegra (1818–1903) a adresátky dopisu, Marie Aloisie Palacké-Riegrové (1833–1891), v pojednání M. Červinkové-Riegrové Marie Riegrová rodem Palacká, její život a skutky, Praha 1892, s. 16–18. V úplnosti tento dopis uveřejnil Karel Stloukal v edici Rodinné listy Františka Palackého dceři Marii a zeti F. L. Riegrovi, Praha 1930, s. 62–64.
Choť Františka Palackého, Marie Palacká rozená Měchurová (1807–1860), trpěla vrozenou srdeční vadou i jinými chorobami, trávila proto zimní měsíce na jihu Evropy, zejména v Nice, a to i s dcerou manželů Palackých Marií. Do tohoto města na francouzském Azurovém pobřeží je adresován česky psaný dopis Františka Palackého Marii (Marince, Márince) z 24. ledna 1851, tehdy sedmnáctileté dívce (dopis je nyní uložen ve fondech Literárního archivu Památníku národního písemnicví, č. archivního souboru 1235, za zpřístupnění faksimile dopisu děkuji Egonu Havrlantovi a Michaele Cyprové). V dopise Marii se reflektuje tíživá atmosféra neoabsolutismu spojovaného se jménem ministra vnitra Alexandra Bacha (1813–1893), je zmiňován syn manželů Palackých Jan (1830–1908), tehdy jedenadvacetiletý student Právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity. V závěru svého dopisu František Palacký píše o portrétu své dcery, který před nějakým časem obdržel jeho syn. Nejedná se tedy o olejomalbu Josefa Mánesa (1820–1871), nyní uloženou v Národním muzeu, jež je datována rokem 1852, ale spíše o nedochovanou daguerrotypii (srov. zde).
Transkripci dopisu Františka Palackého jeho dceři Marii podle nynějších edičních zásad dále publikujeme:
V Praze 24. ledna 1851
Má milá Marinko! Tuším, že se Ti již stýská netoliko po mně, ale i po nějakém psaníčku ode mne; i ačkoli já Tebe od maminky nedělím a slova má k ní vždy také k Tobě měřena bývají, chci přece dnes upokojiti poněkud tuto touhu Tvou, abys mně tím pevněji uvěřila, že tě mám opravdu srdečně rád a že jsem i s chováním Tvým cele spokojen. Opakovaná žádost Tvá, abych nepracoval příliš, ale šetřil zdraví svého, pochází sice z nejlepšího oumyslu, jakož já to uznávám ochotně, ale mohu také ubezpečit Tebe, že já zdraví svého vždy s nemalou opatrností šetřívám, a protož také posavad nižádné v něm necítím ujmy. Hledím já v tom netoliko k žádosti Tvé a celé rodiny naší, ale také ku potřebě oné věci, které [j]sem od mládí posvětil celý život svůj. Má-li národu našemu, v posledniích stoletích tak velice kleslému, opět aspoň poněkud pomoženo býti, musí několikero lidí obětovati se jemu cele a úpřímně, nehledě ani na vděčnost, ani na nevděčnost věku, a setrvávati v díle počatém, třebas by všecko úsilí zdálo se býti nadarmo a nesnází přibývalo více nežli ubývalo. Takových lidí mezi námi bohužel není počet valný a práce pro ně jest na vše strany hojnost veliká. Proměnou před třemi léty nastalou potřeby naše ještě rozmnožily se a staly se spolu dolehlivějšími. Protož rád bych, pokud ještě síly mé stačí, napomáhal k cíli vytknutému, zvláště když vidím, jak málo je těch mezi našinci, kteří věrně a neohroženě sami sebe obětovati hotovi bývají.
Bratr Tvůj zdá se, že se chce vydařiti ve smyslu tomto; i ať tedy nastoupí někdy na místo mé, až mé síly mne opustí. Nyní on ještě horlivěji pracovává nežli já, takže ho sám na uzdě držeti musím; jen hudba i zpěv zajímají u něho ty chvíle, které od práce si utrhuje. Vám dnes a včera nepsal, nevím pro jaké překážky, ale chce prý tyto dni nahraditi to zvláštními dopisy obšírnými. Tvůj portret, jejž on před některým časem obdržel, těší mne jako vše, co mě na Tebe upomíná; vyznám se však, že se mi originál zdá mnohem milostnější a hezčejší, ač neproměnila-lis se od té doby příliš, co [j]sme se neviděli.
Mé milé dušínky! starejte se jen především, abyste se mi zachovaly při dobrém zdraví, a vězte, že kdybych Vás neměl, život můj ztratil by tu největší útěchu na tomto světě. Proto však nehoršete se, když dělím lásku svou mezi Vás a mezi vlast i národ svůj. Líbám Tě, má drahá Marinko, srdečně.
Tvůj věrný otec FP
prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc., emeritní profesor FF UP