Helena Škrdlíková sní o světě bez popelářů

Cestovatelka, dobrovolnice, objevitelka Helena Škrdlíková.
Foto: Gabriela Knýblová
čtvrtek 27. prosinec 2018, 8:00 – Text: Šárka Chovancová

Nosí s sebou láhev na vodu, tašku na nákupy, krabičku na jídlo a hodně vaří. U ní doma nenajdete žádné potraviny zabalené v plastových obalech a místo exotického ovoce zdobí její stůl jablka a hrušky. Studentka přírodovědecké fakulty Helena Škrdlíková je už delší dobu přívrženkyní životního stylu zero waste, jehož vyznavači se snaží neprodukovat žádný odpad.

Helena pochází z vesnice a k třídění odpadků a ochraně přírody ji odmalička vedli rodiče a později i kamarádi ve skautu. „Bylo to takové nevědomé poslouchání rodičů a následování vzorů. Až později, když jsem začala studovat environmentální studia a začalo přicházet větší uvědomování ekologických a environmentálních problémů, řekla jsem si, že s tím chci něco udělat,“ vzpomíná.

Kamarádka jí tehdy navrhla, zda nechce zvolit život bez odpadu a psát o tom blog, kde by se o své zkušenosti podělila s ostatními. První příspěvek uveřejnila v lednu 2016 a další rychle přibývaly. „Zpočátku to bylo docela veselé, protože těch možností zase tolik nebylo. Než jsem zjistila, co a jak, tak to chvíli trvalo,“ vysvětluje usměvavá studentka.

Recept na minimalizaci odpadu z domácnosti je podle Heleny jednoduchý. „Snažím se neprodukovat žádný zbytečný odpad, takže například nekupuji věci zabalené v plastech. Chodím do bezobalového obchodu, stravuji se něco mezi veganstvím a vegetariánstvím, protože živočišná produkce má docela velký dopad na životní prostředí. Umím si vyrobit zubní pastu, rostlinná mléka, jím lokální ovoce a zeleninu, žádné banány a pomeranče.“

Podle Heleny Škrdlíkové je důležité, aby se člověk dokázal v životě vzdát věcí, které nezbytně nepotřebuje. „Jde i o různé návyky. Raději předcházejme vzniku odpadu, zužitkujme co nejvíce zdánlivě nepotřebných věcí, kompostujme a recyklujme. Až poslední variantou je vyhození do odpadkového koše,“ říká a s nadsázkou dodává, že zatímco malé děti často sní o tom, jak se jednou stanou popeláři, tak ona sní o světě bez popelářů.

Malé děti sní o tom stát se popelářem. My sníme o tom žít životem, ve kterém popeláře nebudeme potřebovat. Chceme žít život bez smetí.

Každý den spatří světlo světa nové tuny odpadků. Většina z nich skončí na skládkách, v oceánech nebo se jen tak někde povaluje ve městě, v lese, na polích. Část je spálena a jen malinko se zrecykluje.

V paralelním vesmíru s názvem zero waste se většina odpadu vůbec nevytvoří, část je zrecyklována a malá část se rozloží.

Czech Zero Waste zkoumá, jak se dá bezodpadovým životním stylem žít (nejen) v České republice. Informujeme, inspirujeme a radíme, ale především postupně dokumentujeme, jak se z nás stávají lidé na popelářích nezávislí.

Jsme Helča, Jana a Míša. Cestovatelky, dobrovolnice, objevitelky a snílci.

Jsme Czech Zero Waste.