Kaczi: Bez hudby si neumím představit život

Beskydy. Stačí jen pojmenování jejích rodných hor vyslovit a už jí naskakuje husí kůže. Jsou jejím domovem, zdrojem energie, inspirací pro hudební tvorbu. A bez muziky si neumí představit život. Když na pódiu pohodí vlnitou hřívou, rozehraje akordeon a do mikrofonu spustí svým altem, je to strhující zážitek. Také ale výkon, který byste nečekali od absolventky Fakulty tělesné kultury UP. Jenže Kateřina Kouláková alias Kaczi není její typickou absolventkou.

Na olomouckou rekreologii přivedla rodačku z Beskyd vášeň pro pohyb, po roce prezenčního studia ji ale láska k hudbě a zpěvu přetáhla do Prahy, kde se dostala na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Na Neředín dále jezdila jako „dálkařka“.

„Byla to zábava, velmi ráda na rekreologii vzpomínám. Naučila jsem se plavat a spoustu dalších sportů, také řadu praktických věcí, které využívám dosud. Měla jsem možnost zapojit se do různých, i mezinárodních projektů a především jsem se seznámila se skvělými lidmi. To vůbec nejcennější, co mi rekre dala, jsou Lucka Borová a Terezka Scharda, dvě velmi dobré kamarádky. S Terezkou jsme se paradoxně seznámily na zážitkovém kurzu na Lipnici, přestože je ze sousední vesnice,“ říká Kaczi.

V muzikantském prostředí se pohybuje od mala, a tak není divu, že zkušenosti z výchovných koncertů rodinné kapely zužitkovala ve své bakalářské práci. „S využitím písní a příběhů osobností jako Janis Joplin nebo Jim Morisson jsme upozorňovali na to, že užívání alkoholu a drog vede ke špatnému konci, věnovali jsme se i AIDS nebo třeba šikaně. Snad to těm žákům, kteří na koncerty chodili, něco dalo. Moje bakalářka nicméně prošla,“ vzpomíná muzikantka, která ovládá kytaru, ukulele nebo zmíněný akordeon, na který se naučila kvůli svému dědovi.

První vlastní písně byly ovlivněné rockem a s anglickými texty, komentuje je jako krásné a naivní mládí, kdy si myslela, že zboří svět. Výrazněji se jí ale podařilo dát o sobě vědět až o pár let později s česky zpívanými singly Nahá a Konec kariéry, ve kterých se snoubí písničkářství s moderními trendy i něčím z pověstné rázovitosti severní Moravy.

„To byla doba takového mého přechodu, očisty. Uvědomila jsem si, že nedávám hudbě, co bych jí dávat chtěla, a dělám spoustu jiných aktivit. Jako součást očisty jsem se vydala na pouť do Santiaga de Compostela, a když jsem se vrátila, začala jsem se hudbě věnovat naplno, tělem, duší i financemi. Rozhodla jsem se být muzikantkou na plný úvazek, což byla určitě těžší cesta, ale dávalo mi to smysl a vyplatilo se to,“ přibližuje Kaczi, která má nyní na svém kontě již řadu singlů, dvě plnohodnotná alba, připravuje další a zároveň koncertuje nejen napříč Českem.

Její specialitou jsou vystoupení na horách, se kterými začala, jak jinak, v rodných Beskydech, na Lysé hoře. „Reagovala jsem tak na lockdown během covidu, prostě jsem chtěla hrát. Tak jsem vzala nástroje a šla nahoru. Troufnu si říct, že z koncertů na Lysé se už stal fenomén, co vím, jezdí na ně lidé z různých koutů republiky jako na dovolenou. A mě to spojení hor a hudby také velmi baví, takže v tomto konceptu, kdy necestuješ jen za hudbou, ale za širším zážitkem, chci určitě pokračovat. Stále se dívám po dalších netradičních a atraktivních lokalitách.“

Zatímco pro její koncerty jsou dobrá mainstreamová místa, jako je třeba právě Lysá hora nebo Pustevny, když do hor vyráží bez hudebních nástrojů, vyhledává spíše klidné kouty s minimem lidí. „Dala jsem si takový úkol – chci Beskydy projít do poslední cestičky. Je tu spousta bezejmenných kopců a kouzelných míst, kam nevedou ani turistické značky a která jsou velmi nabíjející. Zrovna nedávno jsem jeden takový krásný kopec našla,“ dodává Kaczi.

Připouští přitom, že by si snad i dokázala představit žít někde jinde než v Beskydech. Ale život bez hudby, to ne. „Občas mě napadne, co když mě přestane bavit. Ale pak vezmu do ruky kytaru nebo harmoniku, začnu zpívat nebo tancovat a je jasno. Muzika je zarytou součástí mého života a bez ní to prostě nejde.“

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.