Kühnův smíšený sbor představil české i norské skladatele

Kühnův sbor pod dirigenským vedením Marka Vorlíčka na festivalu MusicOlomouc.
Foto: Petra Kožušníková
Pondělí 10. říjen 2016, 13:10

Recenze - V pořadí již pátý koncert 8. ročníku festivalu soudobé hudby MusicOlomouc se konal v neděli 9. října v sále Reduty Moravské filharmonie. V podání Kühnova sboru pod dirigentským vedením Marka Vorlíčka zazněly skladby českých i skandinávských autorů.

Vokální koncert rozezněl v neděli večer sál olomoucké Reduty.

V lidovém tónu

První skladba Gurale (2006) olomouckého autora a zakladatele festivalu MusicOlomouc Jana Vičara, naladila diváky na lidovou notu. Jak sám skladatel poznamenal, inspirací se mu stal goralský popěvek „Ej, gurale, něbičše še!“ Vedle fantastického propojování a míchání hlasů melodicky podpořených houslemi to byly bicí, které skladbě dodaly zemitý ráz.

Následující dílo poodkrylo zcela jiné inspirace. O crux (1978) norského autora Knuta Nystedta kombinuje renesanční polyfonii a harmonické postupy 20. století. V provedení Kühnova sboru lze především ocenit náročné disonance a výrazné dynamické kontrasty, které soubor předvedl.

Po stopách mořských monster

Cyklus De monstris marinis (2015) textově odkazuje na středověký bestiář Tomáše z Cantimpré. Jan Ryant Dřízal s lehkou nadsázkou zhudebnil šest částí v duchu starých forem, avšak pod vlivem tvorby soudobých hudebníků Veljo Tormise, Meredith Monk či Björk. Hudební vyobrazení větru, cvrlikání ptáků či lidského smíchu cyklus oživily, stejně jako sopránové sólo v předposlední části De Luligine.

Zhudebněný Shakespeare

Druhou polovinu programu otevřel Sonnet No. 76 (2005) pro baryton a sbor Alfreda Jansona. Skladatel, inspirován melodicko-rytmickou stránkou Shakespearova sonetu, postavil sólistu do role pěveckého recitátora, zatímco sbor text dekonstruuje a několikrát se navrací k úvodnímu slovu „Why“. Barytonista Petr Svoboda si velmi dobře poradil s deklamačně vedeným sólovým partem, zatímco sbor bravurně gradoval napětí až k vrcholu skladby na opakujících se slovech „ever the same“.

Básnickou předlohou byla podnícena také skladba předposlední. Kouzla (2015) Miloše Orsona Štědroně hudebně reflektují čtyři krátké básně Ivana Blatného, z nichž poslední udává název celé kompozice. Cyklus je dle autora „spojením poetismu, surrealismu a nádechu tajemna“.

Requiem bez smrti

Celý koncert završilo Requiem (1992) Zdeňka Lukáše, skladatele, s jehož kompozicemi se posluchači měli možnost seznámit již v předchozích ročnících festivalu. Ač je requiem mší za zemřelé, Lukáš se při zhudebňování textu záměrně vyhýbal slovu „smrt/morte“. Skladba svými kontrastními částmi působila dojmem naděje, míru a zároveň pompéznosti. Kratší část Dies Irae, které si Kühnův sbor vybral za svůj přídavek, se stala příjemnou tečkou celého večera.   

Pozvánka na premiéru

Následující koncert festivalu proběhne v pondělí 10. října v Atriu Uměleckého centra Univerzity Palackého od 22 hodin. Posluchači se mohou těšit na premiéru skladby Chata v Jezerní kotlině Františka Chaloupky provedenou seskupením Dunami Ensemble. V návaznosti na koncert proběhne přednáška s Františkem Chaloupkou, a to v úterý 11. října v 16:45 v posluchárně Roberta Smetany v Uměleckém centru UP.

Barbora Kubečková, katedra muzikologie FF UP

Zpět