Letní putování: Přes Třesín za výhledem od Cyrila a Metoděje

Na začátku letních prázdnin si připomínáme výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, přičemž středobodem oslav bývá památný Velehrad, kam tradičně míří zástupy poutníků. S druhým Letním putováním ovšem na toto významné poutní místo či do archeoskanzenu v jeho sousedství nezavítáme. Naopak se vydáme k malé kapli mezi poli u Litovle, která má s velehradskou bazilikou společné zasvěcení sv. Cyrilu a Metodějovi, navíc je od ní parádní výhled. A cesta k ní může být místy docela divoká.

Poznámka o divokosti platí, pokud ke kapličce stojící nad vesničkou Měník vyrazíme z Mladče přes chráněný a pověstmi opředený vrch Třesín, který se zvedá do výšky 345 metrů západně od Litovle. V nitru zalesněného vápencového kopce ponorné vody po tisíciletí vytvářely dosud ne zcela prozkoumaný jeskynní systém, v době nám podstatně bližší se zase do podoby vrchu zapsali Lichtenštejnové, kteří okolí zámku Nové Zámky přetvořili na krajinářský park s řadou romantických staveb. Jednou z těch dochovaných je Čertův most, kamenný oblouk spojující přes cestu skalnatý svah s osamoceným skaliskem, na které narazíme jako první, když se z Mladče vydáme po modré turistické značce. Prý jde opravdu o dílo čerta, který měl pomáhat mladému stárkovi z litovelského mlýna plnit náročné úkoly zadané mlynářem, jenž chtěl zabránit, aby si jeho dceru vzal stárek za ženu.

Ve skutečnosti ale čert může spíše za dálnici, která tuto část Litovelského Pomoraví protnula. Ruch provozu doléhá k uším, i když sestoupíme pod vysokou skalní stěnu ke vstupu do uměle upravené jeskyně Podkova, kde měl ukrývat svoji kořist loupeživý rytíř Boček, nebo naopak vystoupáme k torzu Rytířské síně, stavbě v podobě antického chrámu, z jejíchž šestnácti sloupů dodnes zůstal stát jediný. Síň byla odpočinkovým místem i vyhlídkou na celý novozámecký romantický areál. Na počátku 20. století ji ovšem zničili vandalové a výhled postupně zakryly stromy. Dále po modré značce ještě opatrně projdeme kolem několika pramenů a vývěrů podzemních vod, takzvaných Řimických vyvěraček, a po pár minutách mírného stoupání lesem už se ocitáme nad Měníkem se serpentinami a původním mostem staré císařské silnice a na dohled cyrilometodějské kapličky.

Ta stojí při polní cestě do Řimic od roku 1869, a sice na památku smrtelného poranění místního rolníka a starosty Josefa Hajíčka, které utrpěl při oslavě tisícího výročí úmrtí sv. Cyrila, jak připomíná osazená pamětní deska. Do kapličky samotné se podívat běžně nedá, ostatně prý je bez mobiliáře, ale stavba je to fotogenická a lze od ní přehlédnout pořádný kus Lošticka a Mohelnicka lemovaný vrcholky jesenického podhůří a Bouzovské vrchoviny. Ideální místo na zastávku a chvíli kochání. Zraku určitě neujdou minimálně dvě „věci“: řimický pravoslavný kostel sv. Ludmily (mj. s freskou Cyrila a Metoděje, když o nich je řeč) a nápis Arboretum stojící u Bílé Lhoty. V Řimicích, jejichž jméno nese i nedaleký jez důležitý pro regulaci množství vody v Moravě dále po toku, stojí i poněkud utajená tvrz, kterou odhalí jen bystré oko historikovo, a také dům, ve kterém žil a pracoval pravoslavný biskup Gorazd.

Arboretum v Bílé Lhotě, kam se dá z Řimic za chvíli dojít po žluté značce, vzniklo ze zdejšího zámeckého parku. Zatímco zámek v běhu času ztratil dost ze své výstavnosti a sídlí v něm obecní úřad, park chráněný jako národní přírodní památka stále kvete do krásy. Na ploše necelých tří hektarů roste na tři sta různých druhů stromů, keřů a trvalek, kromě Evropy také z Asie či Severní Ameriky, kromě rostlin lze obdivovat ale i třeba pozůstatky někdejší bělolhotské tvrze. V obci stojí za pozornost i dva kostely, katolický a evangelický v těsném sousedství.

K návratu do Mladče budeme sledovat červenou značku. Ta nás nejdříve dovede zpět na měnickou náves s mariánskou kaplí, aby pokračovala ve stínu třesínského lesa až ke vstupu do Mladečských jeskyní. Kus úvozové cesty Mladečtí i přespolní v minulosti využívali jako sáňkařskou dráhu, zvlášť v posledních letech si to lze s hanáckou sněhovou (ne)nadílkou jen stěží představit. Návštěva jeskyní se pak vyplatí nejen v horkém létě, kdy podzemí s teplotou 8–9 °C zaručeně ochladí. Prohlídkový okruh s archeologickou expozicí, která připomíná, že jde o nejsevernější sídliště člověka kromaňonského, provede asi třetinou známé délky chodeb a síní. Návštěvníci se dostanou až 40 metrů pod zemský povrch a mimo jiné uvidí zdejší klenot, dvoumetrový stalagmit zvaný Mumie.

A to už jsme na konci putování, deset kilometrů v nohou a na jazyku chuť na něco osvěžujícího k doplnění sil. S tím není v Mladči až takový problém, jedna restaurace je hned pod vstupem do jeskyní a třeba nanuk se dá koupit rovnou se vstupenkou do podzemí. Před odjezdem domů se ještě vyplatí podívat se po obci, je tu mimo jiné pěkný bývalý mlýn či moderní kaple a z nedaleké vlakové zastávky je pěkný výhled na Mladeč, Litovel a záplavu zeleně lužních lesů v okolí.