Postmoderní cimbálovka na MusicOlomouc

Německé duo Leise Dröhnung na zahájení festivalu MusicOlomouc 2016.
Foto: Petra Kožušníková
Úterý 4. říjen 2016, 12:50

Recenze - V pondělí 3. října odstartoval osmý ročník festivalu soudobé vážné hudby MusicOlomouc. Kromě zahajovacího koncertu v podání tělesa Lichtzwang přichystali organizátoři akce na první den ještě vystoupení německého dua Leise Dröhnung.

Vystoupení Niklase Seidela (violoncello) a Steffena Ahrense (akustická i elektrická kytara) proběhlo v divadelním sále K3 v budově bývalého jezuitského konviktu a vlastně by se dalo také jako divadelní hra pojmout. Oba interpreti se po celou dobu drželi svých rolí a zarputile „hypnotizovali“ partitury, přitom ale zároveň po vzoru tradic soudobé avantgardy ignorovali staletími zažité postupy a vyhýbali se konvenčnímu využití svých hudebních nástrojů.

Součástí vystoupení Leise Dröhnung byla premiéra díla, zkomponovaného na objednávku festivalu. Šlo o kompozici To Whom Do the Horses in the Yard Belong? tuzemské autorky Lucie Vítkové. V rámci skladby, hledající spojení mezi folklórem a soudobou hudbou, se Leise Dröhnung proměnili v „postmoderní cimbálovku“, která se snažila cimbálovými paličkami rozeznít struny a těla svých nástrojů. Zvláště v případě těla elektrické kytary to bylo ale prakticky nemožné. Přesto se o to duo pokoušelo, možná dokonce trochu déle, než bylo třeba. Zajímavé finále skladby potom spočívalo v paradoxním užití smyčcového efektu ebow pro elektrické kytary na strunách violoncella. 

Jednotící Bedřich Smetana

Výše zmiňované divadelní pojetí celého vystoupení v průběhu této skladby umocňoval také fakt, že používané nástroje ležely na stole a oba protagonisté k ním přistupovali jako k vědeckým exponátům.

Součástí koncertu byly dokonce typické divadelní přestavby mezi jednotlivými skladbami, během kterých Leise Dröhnung pouštěli ze záznamu notoricky známou melodii Smetanovy Vltavy. Jednou v podání špatné rockové kapely, podruhé s německým textem a zpěvem Karla Gotta, potřetí například v doprovodu diskotékového beatu. I díky této recesi, možná i výsměchu klasické hudbě, působil zvukově rozmanitý koncert až překvapivě kompaktně.

Celé vystoupení přirozeně gradovalo. Vyvrcholením byla poslední skladba f* for music (2012) pro elektrickou kytaru a amplifikované violoncello od polské komponistky Jagody Szmytkové. Při jejím provedení po kytarovém hmatníku klouzala lžíce, houbička na nádobí i drátěnka a ke slovu se dostaly také kytarové efekty. Ostatně, půdu pro kuchyňské finále připravila už předchozí skladba Splitting 27 (2008/2009) německého skladatele a improvizátora Michaela Maierhofa, psaná pro sólové violoncello a sklenici. Její vyznění nemělo daleko k noisu a ve vztahu k posluchačům místy balancovalo těsně pod prahem bolesti.

Festival pokračuje v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého až do středy 12. října. Dnes od šesti hodin se v Kapli Božího Těla představí rakouské kvarteto Ensemble Lux. Na programu jsou skladby Georga Friedricha Haase, Geralda Resche a také premiéra kompozice Pramen z jeskyně bezmoci Ondřeje Štochla, napsané přímo pro MusicOlomouc 2016. Zmíněný pražský skladatel bude dnes od 16:45 přednášet také na katedře muzikologie.

Petr Šrajer, katedra muzikologie FF UP

 

Zpět