Reakce na knihu Proměny doby

Ilustrační foto: Pixabay.com
středa 31. říjen 2018, 15:34

Teprve v polovině července letošního roku jsem se dozvěděla, že v roce 2009 vyšla kniha Jana Peřiny „Proměny doby“ vydaná Univerzitou Palackého v Olomouci. Na knihu jsem byla upozorněna s určitými rozpaky.

Autora osobně znám a vím o potížích, které měl můj manžel s Janem Peřinou po svém odchodu do Brna, tak jsem tušila, že tam nic dobrého nebude. To, co jsem si přečetla, mě ale doslova šokovalo!

Každý máme své postoje a názory a realitu můžeme vnímat jinak, ovšem uvedené skutečnosti ve vztahu k mému manželovi se vymykají jakékoliv normě. Podotýkám, že tito dva lidé byli od roku 1964 kolegy (manžel byl služebně starší a byl na UP od roku 1960) na stejném pracovišti a zabývali se podobnou problematikou. Až do roku 1989 byl mezi nimi vztah bezproblémový.

Mám například posudek Jana Peřiny z roku 1965 kdy jako úsekový důvěrník psal hodnocení na mého manžela, které bylo velmi pozitivní. Také recenzi na manželova skripta, kde Jan Peřina pochvalně hodnotí autorovu originalitu z roku 1982. Ze starší doby mám velmi dobrý posudek prof. Engelberta Keprta, se kterým měl manžel údajně spory a konečně i posudek prof. Havelky. Dále jako kontrast hodnocení Jana Peřiny z roku 1992 po inkriminované době (vše k dispozici). Protože můj manžel v roce 2012 zemřel, nemůže se bohužel k uváděným lžím a nepravdám vyjádřit osobně. Dnes cítím já, morální povinnost, ve své "nicotné nepatrnosti" (F. Kafka) slovy Jana Peřiny se k nepravdivým a dehonestujícím výrokům vyjádřit.

Určitě mi nepřísluší a ani nechci hodnotit vědeckou a odbornou práci autora, ale chci se vyjádřit k tomu, jak tento vzdělaný člověk se byl schopen dopustit tak lidsky neomluvitelné zákeřnosti a nepravdivých pomluv a obvinění z podvodu v několika záležitostech. Nemohu pochopit, ale pouze tušit, co tohoto člověka vedlo k tomu, že se dokázal svými výroky takto ponížit!

Mohu dokázat, že obvinění manžela z podvodu jsou lživá! Jde o obvinění z padělání podpisu Prof. Havelky na doporučení k habilitaci na Univerzitě A. Mickiewicze v Poznani. Při podpisu Prof. Havelky na doporučení jsem totiž byla fyzicky přítomná nejen já, ale i manželka pana profesora. Jen mi je záhadou, jakým způsobem se Jan Peřina dostal k tomuto doporučení, které bylo vyhotoveno ve dvou exemplářích. Originál je založen v dokladech pro habilitaci na Univerzitě A. Mickiewicze v Poznani, který se v Polsku nemohl ztratit, jako dopis podepsaný Kopřivou, Peřinou a Vyšínem z našeho ministerstva školství. Kopii s vlastnoručním podpisem pak mám doma já. Na základě výše uvedeného netuším, co mohl posuzoval grafolog a velmi ráda bych daný posudek (Peřinův výmysl) viděla.

Nikdo nikdy manželovu habilitaci ani doporučení Prof. Havelky OFICIÁLNĚ nezpochybnil. Jen pro zajímavost bych uvedla, že Jan Peřina po manželově velmi úspěšné habilitaci vznesl dotaz na Prof. Kielicha, o možnosti habilitace pro svoji ženu. Prof. Kielich sdělil, že v tom nevidí problém, ale že je potřeba se obrátit na katedru matematiky, protože je paní Peřinová matematička.

Pokud se týká habilitace samotné, tu manželovi nabídl Prof. Stanislaw Kielich osobně, protože věděl, že v Československu by manžel od stranických orgánů nezískal doporučení. Manželova habilitace proběhla velmi úspěšně a byla to jedna z nejlepších habilitací za posledních 5 let. (To nejsou moje slova, ale slova Dr. M. Kozierowského), který mi po habilitaci telefonoval. Oponenty byli Prof.Kielich a Prof.K. Wódkiewicz známý renomovaný polský fyzik. Jan Peřina o habilitaci manžela věděl před jejím uskutečněním (na konferenci v Polsku). Proč tedy hned nepodnikl kroky k tomu, aby se neuskutečnila, když si byl tak jist, že se jedná o podvod a že není legální? Proč čekal až na svoji vhodnou příležitost do roku 1989?

Také nevím, co znamená formulace, že kdyby se Chmela slušně choval (asi kdyby byl tvárný), tak by profesorem už dávno byl. Znamená to tedy, že Jan Peřina se choval slušně (byl od určité doby tvárný) a proto mohl již v roce 1984 bez problémů obhájit na Univerzitě Karlově doktorát věd a v roce 1989 se stát rychlokvašným profesorem?

Dalším příkladem „čistého“ jednání Jana Peřiny je, že když se jméno Chmela objevilo na seznamu alternujících členů "České komise pro vědecké hodnosti", tak Jan Peřina, dle jeho vlastních slov, jeho nominaci „uvedl na pravou míru“ a jak píše v knize, Chmela už další příležitost nedostal! Peřina se zde přiznává k tolika špinavostem a úplně mu chybí jakákoliv sebereflexe, která by měla být známkou inteligence. Určitě by se dalo najít ještě mnoho věcí na které bych mohla poukázat.

Nikdy jsem neviděla ani neslyšela, že by se můj manžel o Janu Peřinovi vyjadřoval takovým způsobem. Po velké úvaze jsem došla k závěru:

Jan Peřina je možná fyzik-optik velkého formátu, ale malý člověk. Domnívá se, že čtenáře budou zajímat takové hlouposti, jako v jakých autech jezdil a kdy měl s nějakým autem potíže. Tato sebestřednost se projevuje i v celkovém vyznění "já jsem jediný spravedlivý, jediný moudrý"! Lidé žijící v Olomouci, České republice... jsou vesměs hlupáci, a to zejména jeho kolegové, akademičtí funkcionáři ... Dokáže dát do jedné roviny  Nováka, Chmelu, Horáka, i když ví , že je srovnávat nelze. Dokonce se dokáže otřít i o jednoho z nejnekonfliktnějších fyziků Josefa Tillicha. Důvodů, pro které se o mém manželovi vyjadřuje tak nenávistně může být několik:

1. strach z konkurence,

2. vadilo mu, že manžel našel cestu, jak obejít československou nomenklaturní cenzuru, pro svou habilitaci v Polsku, kde v inkriminované době působila "solidarność" a jiné lepší pracovní, mezilidské a politické ovzduší!! Na habilitaci čekal 20 let, ale ne proto, že by nebyla dokončena, jak píše autor. Habilitační řízení na Univerzitě Palackého totiž nebylo nikdy ani zahájeno a svoji žádost o zahájení tohoto habilitačního řízení nikdy neobdržel žádnou odpověď.

3. katedry fyziky měly na Univerzitě Palackého suverénně největší počet podepsaných spoluprací s STB. Prof. Peřina po roce 1989 nechtěl přijmout žádnou funkci. Neobával se snad svého lustračního osvědčení až do doby, kdy zjistil, že mu z této strany nebezpečí nehrozí? Je možné, že o tom Dr. Chmela věděl své a odtud přichází Peřinova nenávist a strach.

Jan Peřina je tak posedlý svou vlastní nadřazeností, že kvůli tomu postrádá poslední zbytky zdravého rozumu.

Marie Chmelová, Brno