Studenti z Olomouce poznali v Sarajevu způsob, jak se vypořádat s konflikty

Ljuljjeta Goranci Brkic diskutovala se studenty UP.
Foto: Veronika Rojová a Fabio Iguavita, KRES PřF UP
středa 16. srpna 2017, 08:00

Válku, probíhající na území dnešní Bosny a Hercegoviny, ukončila po čtyřech letech krvavých střetů v roce 1995 Daytonská mírová dohoda. Laicky bychom se tak mohli domnívat, že více než dvacet let poté je situace v této krásnou přírodou oplývající balkánské zemi přinejmenším politicky a hospodářsky stabilizovaná. Přítomnost mezinárodních institucí a potřeba existence místní organizace Nansen Dialogue Centre však naznačují něco jiné.

Ačkoli od války z let 1993-95 Bosna a Hercegovina (BiH) urazila kus cesty k dosažení demokracie, etnické rozložení obyvatelstva představuje i dnes pro bosenskou společnost hrozbu. Hrozba spočívá v provázanosti proměnných etnicity a politických stran. Během celého poválečného období se nedokázala prosadit výraznějším způsobem k moci žádná politická strana, která by svou rétorikou a svým založením nepodporovala jedno ze tří etnik. Ukončení válečného konfliktu totiž nepřineslo výrazný posun ve vyřešení otázky geografického rozmístění tří etnik, jelikož i v současnosti jsou bosenští Srbové, muslimové a Chorvaté nadále promíseni, což má za následek, že i dnešní BiH je ve velice zjednodušeném schématu vnitropoliticky rozdělena na Republiku srbskou a Federaci Bosny a Hercegoviny. To však neimplikuje, že by v Republice srbské žili jen bosenští Srbové. Spíše to znamená, že na území Republiky srbské představují bosenští Srbové dominantní entitu a na celém území BiH tak i dnes existuje mnoho multietnických obcí.

Důležitá láska k sousedům, vzájemnost, vstřícnost a důvěra

Vystudovaná lékařka Ljuljjeta Goranci Brkić velkou část svého profesně-osobního života zasvětila snaze o vypořádání se s válečnými stigmaty ve své rodné zemi. Formou osvětových seminářů seznamuje širší veřejnost i za hranicemi země o způsobu, jakým se snaží docílit společenského posunu. Svůj způsob práce a myšlení představila i studentům Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) Palackého Univerzity v Olomouci během jejich červnové návštěvy BiH v rámci projektu „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“.

V současnosti je dr. Goranci Brkić spolu se svým kolegou Nebojsou Šavijou-Valhou vůdčí osobností organizace Nansen Dialogue Centre (NDC) v Sarajevu, jež přijala za své myšlenky norského polárního průzkumníka, vědce, diplomata a laureáta Nobelovy ceny za mír Fridtjofa Nansena (1861-1930). Ten kupříkladu ve svém díle „Nestekjærlighet“ z roku 1922 uvedl, že „žádná realistická politika v civilizované společnosti není představitelná, pokud není založena na lásce k sousedům, vzájemnosti, vstřícnosti a důvěře. Toto je kámen, na kterém musí být vybudována veškerá lidská spolupráce.“

Pokud bychom měli tedy Nansenovy myšlenky přenést na současnou situaci na Balkáně, tak hlavním záměrem NDC je přispět k vyšší míře národního usmíření a tolerance v BiH a přispět k vyšší účasti občanů na demokratických procesech a institucích za pomoci seminářů o interetnickém dialogu, ale také školení, kurzů, konferencí, veřejných přednášek, vydávání brožur, knih, vědeckých výzkumů nebo kulturních projektů.

Samotní studenti proti segregaci škol

Projekty, které NDC realizuje, jsou zaměřeny na skupiny, které mají často zásadní vliv na situaci v místní komunitě, pokud jde o procesy demokratizace, dodržování lidských práv, tolerance a smíření. Jsou jimi místní orgány (komunální pracovníci, starostové, úředníci), učitelé, politické strany, navrátivší se obyvatelstvo, uprchlíci a v neposlední řadě mládež.

Právě posledně zmíněná cílová skupina o sobě dala výrazněji slyšet vloni v létě ve městě Jajce, kde NDC zahájila své aktivity v roce 2009. Místní středoškolští studenti bez ohledu na etnickou příslušnost nesouhlasně reagovali na rozhodnutí zastupitelů Středobosenského kantonu: segregovat školu na muslimskou část (Bosňáci) a chorvatskou část. Jejich počínání je podporováno ze strany NDC a může být právem považováno za příklad tzv. „success story“. Nezbývá než věřit, že je to nastolení trendu, kterým se bude zejména mladá generace ubírat. Trendu, který dá časem zcela zapomenout válečným hrůzám, jichž se na sobě všechna tři etnika napáchala.

NDC v Sarajevu bylo od svého uvedení do života v roce 2000 financováno norskou vládou. V současnosti se na jeho financování podílí více donorů, nicméně dle slov dr. Goranci Brkić je jen málo dveří, na které nezaklepala ve snaze udržet tento projekt životaschopný. Ačkoliv má BiH před sebou ještě dlouhou cestu, z pohledu přispěvatelů rozvojové pomoci se pomalu posouvá na okraj zájmu. Dárci BiH pomalu opouštějí a přesouvají se na místa nových palčivých konfliktů, například do Sýrie.

Za dobrou zprávu může být považována skutečnost, že NDC v Sarajevu není jediným centrem konajícím v souladu se zásadami a metodikami sítě Nansen Dialogue Network. Hnacím motorem aktivních členů NDC zůstává vnitřní přesvědčení o smysluplnosti a potřebnosti takovéhoto přístupu k rozvoji bosenské společnosti, čili přístup zdola nahoru (z angl. „bottom-up approach“). Výsledky se pochopitelně nemohou dostavit hned, neboť mentální přenastavení jedince, potažmo celé společnosti, by se dalo přirovnat k ultramaratonu mezi běhy na dlouhé vzdálenosti.

Michal Blaško