Vášně provázejí očkování už staletí, přiblížil Michal Křupka

Michal Křupka.
Foto: Vojtěch Duda
Středa 27. říjen 2021, 16:00 – Text: Martin Višňa

Velice aktuálnímu tématu, avšak z historického pohledu se na půdě Filozofické fakulty UP věnoval Michal Křupka z Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP. Nejen posluchačům katedry historie, která přednášku uspořádala, ale všem ostatním zájemcům totiž během exkurzu do dějin vakcinace ukázal, že vášnivé diskuze o očkování nejsou nic nového.

Stručnou historii očkování a odporu proti němu prezentoval Michal Křupka, který se mimo jiné dlouhodobě zabývá právě mýty a dezinformacemi v medicíně, především na vývoji očkování proti pravým neštovicím, jediné infekční, velmi smrtelné chorobě, kterou se podařilo ve 20. století vymýtit. „Už v roce 1014 pocházejí z Číny zprávy o tom, že se dětem preventivně foukaly do nosních dírek rozemleté zaschlé neštoviční stroupky od rekonvalescentů. Tyto děti následně prodělaly slabší formu onemocnění a získaly imunitu,“ připomněl odborný asistent Ústavu imunologie.

Obdobné preventivní metody se rozšířily i v dalších zemích, v Evropě je s rozšířením tzv. variolace v 18. století spojována Lady Mary Wortley Montagu. O metodě se vzápětí začalo mluvit například jako o orientálním experimentu prováděném nevzdělanou ženou. Další významnou osobností historie očkování je venkovský lékař Edward Anthony Jenner, který je nazýván jako otec imunologie. Na osmiletém chlapci v roce 1796 vyzkoušel, co vypozoroval na mléčných farmách: nakazil jej kravskými neštovicemi, chlapec je prodělal bez výrazné újmy na zdraví, avšak získal imunitu i proti pravým neštovicím, neboť jimi se ho nakazit následně již nepodařilo. Pro tuto preventivní metodu, zprvu odmítanou, se vžil název vakcinace, z latinského vacca (kráva).  

„Hned po zavedení vakcinace se ale začaly objevovat obavy z nežádoucích účinků. Dobový obrázek z roku 1802 například zachycuje to, že člověk, který je naočkován, začne získávat kravské rysy. Objevovaly se také například zprávy o tom, že dochází ke ztrátě božské lidské podstaty. Dnes se mluví o poškození genomu vakcínou, takže se vlastně jen trochu změnilo pojetí,“ zmínil Michal Křupka. Prezentoval i řadu dalších obrázků, citací, dokonce i satirickou protivakcinační poezii, přičemž první popisy odpůrců u nás pocházejí také z počátku 19. století, v době, kdy byl v rakouské monarchii přijata první legislativní úprava týkající se očkování.

Podrobný dekret pak byl vydán v roce 1836. „Nikdo tehdy nenutil nikoho nechat se očkovat, ale neočkovaní ztráceli některé výhody. Zajímavé je, že i třeba duchovní měli nařízeno každé tři měsíce výhody očkování připomínat a vysvětlovat,“ dodal s tím, že povinné očkování u nás bylo zavedeno až po vzniku Československa nebo že výraznou osobností spojenou s vymýcením pravých neštovic byl český epidemiolog Karel Raška.

Řeč na přednášce nicméně byla například i o úspěšném československém očkovacím programu, kdy se podařilo v roce 1960 proočkovat celou populaci vlastní vakcínou proti dětské obrně, nebo o vakcínách proti spalničkám a dávivému kašli. Na kontroverzích rozpoutaných kolem nich Michal Křupka demonstroval, jak snadno a rychle se mohou objevit fámy, které se pak dlouho a draze vyvracejí.

Přednášku si mohli vyslechnout nejen návštěvníci sálu Milady Paulové v budově FF Na Hradě 5, ale byla přenášena i online. Záznam je možné zhlédnout zde.

Zpět