Vloni v lednu odjel materiálový chemik David Panáček z CATRIN na Imperial College London na katedru bioinženýrství, kde díky úspěchu v projektové výzvě Marie Curie Fellowship (MSCA) – CZ pracoval pod vedením uznávaného vědce Firata Güdera. Po 12 měsících se vrátil do Česka a v dalších čtyřech měsících bude ve firmě AgroBioChem výsledky z laboratoře aplikovat v praxi.
Celou stáž následně ukončí David Panáček závěrečnými dvěma měsíci v Londýně, kde všechny výsledky uzavře.
Čím jsi se na prestižním zahraničním pracovišti zabýval?
Vycházel jsem ze svých zkušeností z oblasti 2D chemie grafenu, které se věnuji už od doktorského studia. Deriváty grafenu se v CATRIN využívají například pro ukládání energie, v katalýze či pro biomedicínu. Hlavní výzkumné téma mé stáže ale bylo poněkud odlišné. Šlo o vývoj a využití senzorů pro monitorování rostlin, které jsou vystavené stresu. Právě touto problematikou se Firat Güder zabývá a tento výzkum se rozvíjí i v CATRIN. Proto jsme se dohodli na spolupráci.
Nešlo o tvůj první delší zahraniční pobyt. V čem to bylo nyní jiné?
V minulosti jsem působil pět měsíců v Barceloně v Katalánském institutu nanověd a nanotechnologií (ICN2) během doktorského studia. Takže už jsem věděl, jak přínosné může působení v cizině být. I tak jsem získal další obrovské zkušenosti. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak výzkumný tým funguje zase v jiné části světa. Dalo mi to hodně.
Co jsi zjistil? Liší se například vybavení laboratoří, nebo jejich fungování? Co tě nejvíc zaujalo?
Ne že bych v laboratoři objevil něco nového, to ne. Už v minulosti jsem poznal, že naše pracoviště v CATRIN se řadí co do vybavení k nejlepším na světě. V tomto ohledu i laboratoř v Imperial College London, v níž jsem působil, předčíme. Takže že bych se naučil nějaké nové metody či postupy, to ne. Ale rozšířil jsem si obzory například o to, jak tam funguje evaluace vědy a jak celkově přistupují k práci, což bylo velice odlišné od zvyklostí v Česku. Zaujalo mě například to, že tam velmi striktně kladou důraz na evaluaci. Ta probíhá každé dva roky a vědci či vedoucí skupin se musí zodpovídat za svoje výsledky. Jsou jasně daná pravidla, která se musí dodržovat, všichni mají stejné podmínky, které musí splnit. To se mi velmi líbí, takový transparentní systém mi velmi vyhovuje. V ICL také velmi tlačí na přenos výsledků vědy do praxe. To je další věci, kterou vnímám velmi pozitivně. Naučil jsem se tam, co je pro to třeba udělat.
V jak velkém týmu jsi pracoval?
Jednalo se o zhruba patnáctičlenný tým, jehož vedoucí byl Firat Güder, velmi respektovaný odborník tureckého původu. Jednu třetinu týmu tvořili postdoci, zbytek studenti včetně doktorandů. Zajímavé je, že jsem byl ve skupině jediný Evropan, měl jsem kolegy z Číny, Turecka, Kanady, Brazílie či Afriky. Tým propojoval nejen řadu kultur, ale i vědních disciplín. To je na ICL velmi typické. Každý člen skupiny zastupoval jiný obor. Já jsem byl například jediný materiálový chemik, byli tam i odborníci čistě na IT, kteří nikdy nepracovali v laboratoři. Fascinující na tom bylo to, že jsme vždy všichni museli najít společnou řeč a přijít na to, jak daný problém spolu vyřešit. A to bylo rovněž velmi obohacující. V CATRIN je míra internacionalizace na české poměry sice vysoká a také se tu dbá na multioborovou spolupráci, ale ve srovnání se zahraničím je to stále jiné.
Jaký je výstup tvé stáže?
Jednak jsou to publikace. Spolu s kolegy z obou institucí jsme připravili přehledový článek, který nedávno vyšel v Nature Communications a týká se nových trendů v monitorování zdraví plodin v zemědělství. Následně jsme pokračovali v experimentální části, kdy se nacházíme v závěrečné fázi vývoje senzoru, který bude prvním svého druhu a dokáže monitorovat chování rostlin ve stresových podmínkách. Zhruba do půl roku bychom rádi připravili publikaci, v níž výsledek představíme. Rovněž se těším na tu část svého projektu, kdy s výsledky vyjdeme z laboratoře a budeme je testovat ve firmě AgroBioChem, přímo ve sklenících a reálných podmínkách. To je unikátní možnost a zkušenost.
Tentokrát jsi byl v zahraničí i s rodinou. Bylo to náročné?
Bylo to extrémně náročné. Mimo jiné i proto, že Londýn se řadí mezi nejdražší města na světě. Takže život tam je nesmírně nákladný. Včetně bydlení. Například mí kolegové z laboratoře museli do práce denně dojíždět třeba dvě hodiny vlakem, protože bližší bydlení si nemohou dovolit. Případně to někteří řeší sdíleným bydlením, ale to pro nás s manželkou a dvěma dětmi nepřicházelo v úvahu. Bydleli jsme v garsonce o 28 metrech čtverečních, pokoj byl obývák, ložnice, pokojíček i kuchyň v jednom. Já jsem strávil hodně času v práci a dělal vědu, která mě baví, ale pro manželku to bylo nesmírně těžké.
Takže jsi neměl chuť v cizině zůstat?
Přiznám se, že nabídku jsem dostal. Ale jak už jsem zmínil, doma mám pro vědu nadstandardní podmínky, zejména co do instrumentálního zázemí, takže jsem ji s díky odmítl. Nejdůležitější pro mě je, aby rodina byla v pohodě. Být v klidu je hlavním předpokladem pro to, abych svoji práci mohl odvádět na nejvyšší úrovni.
Jaké jsou po návratu tvé plány?
Nejbližším úkolem je dokončit tento výzkum. Pak už budu mít vše připraveno na to, abych si podal svůj první evropský grant, ERC starting, a mohl si tak založit vlastní skupinu. Zkušenosti z Londýna bych velmi rád využil při jejím vedení. Právě tyto poznatky jsou podle mě to nejdůležitější, co jsem si ze stáže odnesl.