Palackého Krásověda vyjde poprvé jako samostatná kniha

Dvě stě let čekala na své první samostatné knižní vydání. Krásověda Františka Palackého, jedno z prvních původních českých filozofických děl věnovaných estetice, nyní i díky Univerzitě Palackého vůbec poprvé vyjde jako samostatná publikace. Nové vydání propojí svět 19. století se současností nejen převodem dobové češtiny do dnešního jazyka, ale také neobvyklým designovým prvkem. Publikaci edičně připravil Erik Gilk, vedoucí katedry bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Krásovědu čili o kráse a umění napsal František Palacký v roce 1820, když mu bylo dvaadvacet let. Samostatně však nikdy nevyšla. Poprvé byla publikována na pokračování v časopise Krok, naposledy pak v roce 1872 jako součást sborníku Radhost. První samostatné vydání vychází u příležitosti 150. výročí Palackého úmrtí.

Jde o jednu z prvních původních českých filozofických prací věnovaných estetice. Palacký se v ní pokusil vytvořit českou odbornou terminologii pro filozofii a estetiku a zároveň ukázat, že čeština je schopna vyjádřit i ty nejsložitější myšlenky.

„S nápadem vydat Krásovědu samostatně u příležitosti výročí Palackého úmrtí přišla Lenka Šíchová, která spolu s Palackého prapravnukem Václavem Macháčkem-Riegrem pečuje o jeho odkaz. S vydáváním literárních památek a vědeckých textů z 19. století jsem doposud neměl zkušenosti, ediční přípravy jsem se však po vzájemné dohodě ujal. Elektronickou podobu zajistila naše studentka Barbora Lahučká, já jsem provedl kolaci a následně se pustil do převodu Palackého textu do současné češtiny. To se však ukázalo jako natolik náročné, že přepis nakonec zajistil náš přední filozof a žák Jana Patočky Ivan Chvatík,“ shrnul Erik Gilk, bohemista z Univerzity Palackého.

„Když se člověk do textu začte, nevychází z údivu, jakou erudovaností tehdy dvaadvacetiletý Palacký oplýval. Jeho znalosti soudobých německých, ale i anglických a francouzských filozofů a teoretiků umění jsou vskutku obdivuhodné.“ Erik Gilk

Na knize pracoval asi půl roku. „Při přepisu nestačilo mít po ruce Jungmannův česko-německý slovník, protože spoustu pojmů Palacký sám zavedl. A i když k novému názvosloví později přidal pětistránkové vysvětlivky, pořád to bylo pro jednoznačné pochopení některých výrazů nedostatečné. Něco se dalo vyčíst z kontextu, u něčeho jsem si lámal hlavu hodně dlouho a leckdy neúspěšně. Upřímně nevím, jaký by byl výsledek bez spolupráce s Ivanem Chvatíkem,“ dodal Erik Gilk.

V době, kdy František Palacký Krásovědu psal, byla čeština považována především za jazyk prostých lidí, služek, podkoních a dalších nižších vrstev společnosti. Vzdělaní lidé tehdy běžně mluvili a psali německy. Palacký chtěl dokázat, že čeština je dostatečně bohatým jazykem, který dokáže vyjádřit i ty nejjemnější úvahy o kráse. Nebylo to však snadné. Pro řadu pojmů česká slova neexistovala, a tak je vytvářel sám. Přitom se radil s Josefem Jungmannem i Pavlem Šafaříkem. Právě díky této práci se do češtiny dostaly například výrazy umělec nebo vkus.

Než začal formulovat vlastní estetickou teorii, studoval pojetí krásy přibližně ve dvanácti jazycích. Ve svém díle hledal odpovědi na otázky, co je krása, odkud pramení, v čem spočívá její ideál nebo proč některá umělecká díla přetrvávají staletí. Původně zamýšlel napsat pět knih, nakonec však dokončil pouze dvě a část třetí. Poté se naplno věnoval historii.

„Když se člověk do textu začte, nevychází z údivu, jakou erudovaností tehdy dvaadvacetiletý Palacký oplýval. Jeho znalosti soudobých německých, ale i anglických a francouzských filozofů a teoretiků umění jsou vskutku obdivuhodné,“ doplnil bohemista z UP.

Kniha bude vytištěna na řemeslném papíru, stejně jako originál. Jejím výrazným designovým prvkem je křišťálová kulička zasazená do obálky, která symbolizuje Palackého hlubší pohled na krásu a zároveň slouží jako lupa. Publikace vyjde v září v nakladatelství Oikoymenh. V limitovaném nákladu je dostupná v předprodej již nyní.